Jestli umřu
Jestli zemřu tuto noc, nebudu se vzpouzet,
I když v tvé náruči nebudu se probouzet.
Jestli tvoje oči budou to poslední co spatřím,
Budu vědět jedno - že ti patřím.
Chtěl si, abych byl jen tvůj, avšak ty nikdy nesmíš být můj.
Naposledy chtěl bych tě vidět,
Hlas tvůj aspoň jednou slyšet,
Na rty tě toužebně líbat,
A smrti pláčem spílat.
Lásce poručit nemůžu, jen s tebou smrt přemůžu.
Slyš, černí andělé konečně volají,
Odejdu od tebe tiše a potají…
Nebeská brána už se mi otvírá, srdce se pozvolna zavírá.
Dívám se do tvých očí, už to tu pro mě končí.
Brány nebes otevřít se nechtějí,
Říkali to jasně - počkej si na neděli.
Den na rozmyšlenou Ti dáme, vyšší rozum tu máme.
Našlapuji po zlaté cestě zpět, usilovně ženu myšlenku- zastávka - Svět.
Opět pozoruji tvoje spící tělo,
Vím to jistě, tohle moje srdce chtělo.
Ulehám vedle tebe, rád ti odevzdám kus sebe.
Jméno mé šeptáš si ze spaní,
Poslouchej, venku zvoní nedělní klekání.
Přitulím se k tobě, zítra touto dobou, budu ležet v hrobě?
Sedmý den klepe nám na okna, kalich smrti musím vypít do dna.
Pustit mě nechceš, držíš mě v objetí,
Neskrývám před tebou dojetí.
Nepůjdu bez tebe, nedokážu odejít,
Vidíš tu propast? Můžeme ji obejít…
Poslední nádech a pohlazení po zádech.
Svatí přicházejí, hodní kluci odcházejí…
,,Čechrám ti černou hřívu, andělé pomalu odchází v míru.
Neděle zachází, v náručí dýcháš mi stále.
Další den přichází, s nebeskými zákony pohrál sis málem.
Nebe jsem podvedl, tebe smrtí provedl.
Jsi jako malé děcko, jako bys nevěděl, že naše láska překoná všecko…"